Krkonoše jsou mé zamilované hory. Děti sem bereme od jejich narození. Dokud byly hodně malé, tak jsme je nosili v šátku nebo v nosítku. Dvě z nich už trošku povyrostly, tedy přišla řada na zdolání nejvyšší hory ČR, a to z větší části pěšky. Trasu jsme vybrali trochu náročnější, než byla v tu chvíli jejich kondice. Sbalili jsme podle horského počasí vše potřebné, což dostat do nosítka, mého batohu a dvou malých batůžků, co si nesly děti, nebylo vůbec jednoduché. Bylo to trochu s vypětím sil, pravda, ale nakonec se to podařilo a my vyrazili s dětmi na Sněžku.
VÝCHOZÍ MÍSTO
Autem jsme dojeli do Velké Úpy a nechali ho na parkovišti pod lanovkou, která vede na Portášovy boudy. Ve srovnání s cenovou náročností lanovky na Sněžku, je tohle docela levná varianta. Tuším, že nás rodinná jednosměrná jízdenka stála 290 Kč. Lanovka je otevřená třísedačka, takže si musíte být jistí, že děti nebudou příliš vyděšené z otevřeného prostoru a hloubky pod nimi. Dva větší syny jsem si vzala na troj-sedačku já a nejmenšího usazeného v nosítku a položeného vedle sebe si vzal na lanovku můj muž. Nahoru jsme vyjeli bez čekání ve frontě.
HŘIŠTĚ PECKA
U Portášových bud je pěkné hřiště pro děti, zvané Pecka. To jsou vysoké dřevěnné herní prvky v podobě různých zvířat s prolézačkami a sluzavkami, na které může vlézt i dospělý. Děti by zde byly schopné strávit poměrně dlouhý čas, ale my jsme věděli, že nás čeká kus cesty, tak jsme jim dali jen hodinku na průzkum. Věkově je to hřiště tak pro děti starší 4 let, ty menší, ale schopné chůze, musí rodič rozhodně doprovázet.
VZHŮRU S DĚTMI NA SNĚŽKU
Docela nám to dalo přesvědčování, ale nakonec jsme děti z prolézaček dostali a vydali se vzhůru. Pomohla vidina zmrzliny, co by odměny za výstup. Trasa výletu vede z Portášových bud přes Růžohorky na Sněžku (žlutá turistická značka) a ze Sněžky ke Slezkému domu (červená značka), kde jsme se dali Obřím dolem zpět do Pece (modrá značka).
Cestou nahoru jsme obědvali hned u Restaurace Horská bouda. Jídlo chuťově v celku dobré, porce obrovská, cena horská. 🙂
TO NEJTĚŽŠÍ PRO DĚTSKOU MOTIVACI
Na cestě nahoru bylo pro děti asi nejhorší sledovat, že kolem jezdí kabinky a ony jdou pěšky. Stav se zhoršoval s únavou a s posledním zbývajícím půlkilometrem. Nejstarší syn mě mile překvapil, držel si moje tempo a bez řečí stoupal nahoru. Nejspíš se v něm vzbudila soutěživost. Prostřední syn byl trochu nešťastný, protože jsem byla kus před ním, ale statečně šel s mužem vzhůru, byť za ruku a pomaleji.
SNĚŽKA
Na samotném vrcholu bylo dle očekávání víc lidí než na cestě. Nicméně na poměry Sněžky tam byl celkem klid. Kluci dostali vytouženou zmrzlinu a byli hodně spokojení, že vylezli tak vysoko. Patřičně jsme je pochválili a vysvětlili jim, kde vlatně jsou. Myslím, že si i užili toho krásného výhledu. Ten nejstarší se snažil u hraničních kamenů chápat, že může stát jednou nohou v Čechách a druhou v Polsku.
CESTA DOLŮ
Nahoře jsme se zdrželi hodinu, což nám pak v závěru cesty trochu chybělo. Nicméně počasí se opravdu vyvedlo. Cesta dolů byla podle očekávání horší pro nás rodiče, protože jsme museli kluky držet za ruku a při chůzi z kopce přibržďovat. Zároveň jim pomáhat udržet rovnováhu na kamenech. Jak jim slábly nohy, měli větší tendenci k pádům. Tedy jsme je brzdili a přizvedávali, když zakopli.
PŘEKVAPENÍ DOLE V PECI U STANICE LANOVKY
Když jsme měli konečně největší „padák“ za sebou a začali jsme se blížit k okrajové části Pece, klukům rychle ubývaly síly a nejraději by si někde sedli. Jenže bylo asi půl osmé večer, tedy času na zbyt pramálo. Cestu jsme si krátili povídáním o zvířátkách a skřítcích. Největší překvapení nás čekalo u spodní stanice lanovky na Růžohorky. Je tam pěkné hřiště a tou dobou ani živáčka. Jak kluci zpozorovali prolézačky, zapomněli na bolavé nohy a dali si k nim i v lezení po nich snad závod. Tak se ukázalo, že výlet s dětmi na Sněžku nebyl v jejich věku nad jejich skutečné možnosti. Sil měli víc, než jsme tušili.
PŘEKVAPENÍ POKRAČUJE
Došlo to tak daleko, že po půlhodince na hřišti, se rozhodli dojít pěšky až do centra Pece k parkovišti, tedy zhruba dalšího 1, 5 km, ač nemuseli. Můj muž šel pro auto napřed i s nejmenším v nosítku a vyzvedl by nás přímo tam. Cestou odtud k parkovišti si tak kluci ještě vyzkoušeli další herní prvky v podobě dřevěných hlavolamů.
MOŽNÉ KOMBINACE VÝLETU
Pokud bychom byli závislí na nutnosti vzít s sebou kočárek, tak bychom až na Sněžku s dětmi nešli. Zůstali bychom v okolí Portášových bud a sestoupili Kubátovou cestou (žlutá značka) a u Janových bud se odpojili po modré zpět do Velké Úpy.
INFORMACE O TRASE
Délka trasy z Portášových bud do Pece (parkoviště) měří 11,4 km. Složení naší skupiny bylo dva dospělí a tři malé děti. Dva větší (6,5 roku a 3,5) roku šli po svých s malým batohem a nejmenší (roční) se nesl v nosítku.
Na výlet jsme si rezervovali celý den. Ze spodní stanice lanovky ve Velké Úpě jsme vyjížděli v 10:30, na centrálním parkovišti v Peci jsme se „naloďovali“ ve 20:30. Byly prázdniny, polovina srpna, tuším neděle.
KAM SE JEŠTĚ VYDAT
Naší oblíbenou cestou ze Špindlerova Mlýna je ta Dřevařská, která pokračuje údolím Bílého Labe k Luční boudě. Odtud přecházíme přes Výrovku a Chalupu na Rozcestí do Pece. Pěkná je i cesta od Špindlerovky polskou stranou na Luční boudu. Tyto trasy jsme zatím prošli jen s dětmi v nosítku. Nicméně příští léto bychom je mohli s dětmi zdolat podobně jako tu na Sněžku.