Jsem žena a máma tří synů, teď na plný úvazek. Dokud jsem měla „jen“ dva, jezdila jsem do zaměstnání, nebo pracovala z domu a balancovala práci a rodinu.
PŘED NAROZENÍM TŘETÍHO SYNA
Koncem roku 2017 začal generální ředitel dělat změny v organizační struktuře. Výsledkem bylo, že manažerkám-mámám přestal umožňovat pracovat na kratší úvazek. V 50 členném týmu středních a vyšších manažerů jsme byly celkem tři ženy. Myslím, že jsme všechny měly již dost zkušeností a fungující tým lidí, abychom svoji práci dokázaly zvládat výborně i s malými dětmi. Důvody změn? Natolik neobjektivní, že se o tom nedá dost diplomaticky psát. Komunikace změn směrem k nám a provedení? Podle hesla: „O nás, bez nás“.
Jedna kolegyně raději odešla, dvě jsme po právní stránce zůstaly na rodičovské dovolené. Krátce na to jsem otěhotněla potřetí. Už předtím jsem věděla, že pokud se miminko podaří, budu muset svojí funkci opustit a najít si nástupce.
TADY A TEĎ
Jako asi každá žena a máma na rodičovské dovolené věnuji většinu svého času dětem, domácnosti, koníčkům, zahradě a všemu, co k tomu patří, a přemýšlím, co dál. Pravidelnost mého volného času není žádná a možnost hlídání je nárazová, což znamená, že těžko mohu pracovat jako dosud a hlavně ne v pravidelných časech, nebo alespoň zatím.
Od mého neformálního „odchodu“ ze zaměstnání jsme dokončili dům a stačili jsme se přestěhovat, měli jsme kolem domu hodně zařizování a v srpnu 2018 přišel na svět třetí syn. Přemýšlet o své budoucnosti jinak a hledat odpověď na otázku, co dělat nového smysluplného, je docela těžké. Nejspíš proto, že jsem strávila tolik let prací jako zaměstnanec, a jiný pracovní svět ani neznám. Navíc musím najít něco, u čeho dokáži zvládat tři malé děti, jejich školku, školu a koníčky.
PRACOVNÍ BILANCE
Už nejsem holčina po vysoké škole a bez závazků, která mohla „dobývat“ svět, pracovat 10 hodin denně, plus 2 hodiny strávit na cestě. Jsem žena a máma. Moje priority se proměnily, a to nejen věkem, ale i zkušeností, že jen doma je člověk nenahraditelný. Ano, mohla bych se vrátit ke své profesi v nějaké méně náročné pozici, ale mám ze sebe pocit, že jsem se vyčerpala. Musela bych najít opravdu dobrý tým lidí, pro který by byla čest pracovat.
NA ZAČÁTKU NOVÉ CESTY
Dám hodně na svoji intuici a vím, že přijdu na to, čemu se věnovat. Než se tak stane, napadlo mě, že psaní blogu by mohla být cesta, která někde uvnitř mě „zavře staré dveře a otevře jiné, nové“. Témata, která mě napadají, snad jsou prospěšná pro pečující rodiče, kteří tráví se svými dětmi hodně času. Některá hlavně maminkám, které jsou ve své roli poprvé nebo se na ni chystají. Píši o miminku a péči o něj, píši o výletech s dětmi a tu a tam o tipech na věci, které mi usnadňují život s dětmi. Zvažuji napsat i něco z mého pracovního života, kterému jsem naplno dala 13 let bez dětí a 3 roky jako žena a máma, která se snaží balancovat péči o děti a práci. Z celkové délky mé dosavadní praxe byl 11 let mým nadřízeným vždy nějaký generální ředitel, což člověku umožní vidět tzv. pod pokličku.
Vše, co napíšu o dětech, bude z pohledu zdravé ženy a mámy, která měla porody bez komplikací a porodila zdravé děti. V ostatních případech nemám zkušenosti a sama dobře vím, že to, co napíšu i o zdravých dětech, bude jen inspirací. Co dítě, to originál od těhotenství.
MALÁ OSOBNÍ BILANCE
Co vlastně umím? Pracovně jsem se věnovala oboru Management lidských zdrojů, což je nepěkný český název, zažitější pro můj oboru je anglická zkratka HR. Celou svoji dosavadní kariéru jsem strávila v oboru personalistika a prošla si jí od píky až po manažerské posty. Svoji práci jsem vždy dělala se zaujetím, byť se u ní těžko dokazovalo, že za úspěchem stojí HR. Když vše fungovalo, málokdo ocenil nebo viděl, že na tom má HR tým své zásluhy. Když ale vztahy na pracovištích nebyly valné, výsledky od lidí nebyly dobré a noví odborníci se do firmy nehrnuli, mělo to napravit HR.
Ve volném čase jsem se věnovala poměrně běžným věcem, víkendově sportu, domu, zahradě, olejomalbě, ale v žádné disciplíně vyloženě nevynikám. Na druhou stranu se do věcí pouštím s odhodláním, hledám informace, dělám je s citem a rozmyslem.
„Člověk může naučit mnohému, stačí chtít. „
Můj přístup k životu, můj otec a volba nesnadných, ale vlastních cest mě přivedly k tomu, že jsem si ve volném čase kromě klasických „ženských“ prací zkusila i různé práce typičtější pro muže. Patří sem vše kolem rekonstrukce staré chalupy. Jsem hrdá na to, že nejsem „levá“. Dokáži spoustu věcí vymyslet, navrhnout, zorganizovat a zrealizovat. Ráda za sebou vidím hmatatelný výsledek, proto duševní práci ráda kompenzuji fyzickou.
S čím nemám žádnou zkušenost? Třeba s psaním blogu a s vlastní tvorbou v digitálním světě bez pomoci odborníků jsem před jeho vytvořením neměla žádnou zkušenost. Něco jsem se již naučila, ale je stále co zlepšovat.
Pozn.: Pokud jste můj blog našli nějakým zázrakem už teď, aniž bych ho propagovala, buďte schovívaví. Právě ho vytvářím a za pochodu se učím, jak fungují šablony ve WordPressu, nebo co vše s nimi dělat, aby výsledek byl na amatéra slušný.
NOVÁ CESTA
Od napsání předchozích odstavců uběhlo třičtvrtě roku a do mého života vstoupilo studium zdravotní tělesné výchovy. V současnou chvíli jsem certifikovanou lektorkou pro zdravotní kompenzační cvičení. Pracuji každý den na své kondici. Mojí hlavní náplní je pomáhat lidem řešit jejich zdravotní potíže nebo nějaké počínající obtíže a přetížení v oblasti pohybového aparátu. Vše o zmíněném tématu najdete v rubrice zdravotní kompenzační cvičení, nebo na FB Život v pohybu.
Petra